Týdeník Raport, 23. března 2004
Lánský divadelní spolek uvedl aktovky Karla Pleinera Babinec a Entrtajneři
Tyrš nastavil zrcadlo pokřivené realitě
LÁNY. O tom, jaké je to terno mít dobře napsanou hru, se přesvědčil Divadelní spolek Tyrš působící při TJ Sokol Lány. Navíc hru, která se týká žhavé současnosti a oslovuje většinu diváků. A když má k tomu ještě soubor slušný herecký potenciál a režiséra, jemuž nechybí invence, je nasnadě, že výsledkem bude nejspíš nadprůměrný produkt.
Sleduji lánský soubor prakticky od jeho prvních krůčků, od okamžiku, kdy se vybatolil z plenek. Metr po metru si vyšlapává cestičku vzhůru, zanechávaje v pangejtu dětské nemoci, které, jak známo, posilují imunitní systém každého organismu. Divadelní ansámbl nevyjímaje.
Hledání vlastní tváře se občas neobejde bez ztržení nějakého toho boláku. Důležité je nefňukat, poučit se z chyb a jít dál. A to se, myslím, lánským ochotníkům daří. Ty tam jsou školácké minely kandrdasů, falešnou pýchou se dmoucí ňadra a hlavy „poletující“ v oblacích.
Minulou sobotu jsem viděl úplně jiný soubor, než před dvěma roky. Žádné zmatené pobíhání po jevišti, žádné lovení textu za portály, ale soustředěný dynamický výkon, který s ubíhajícím dějem neustále graduje. Musím se přiznat, že jsem nechtěl věřit hodinkám, že ukrojily skoro dvě hodiny reálného času. Jako by to bylo pouhých deset, patnáct minut. Takový spád představení mělo.
Autorem obou aktovek je umělecký šéf souboru Karel Pleiner. Tento člověk se pohybuje na poli šoubyznysu už nějaký ten pátek (ať již jako muzikant, divadelník nebo scénárista) a má leccos za sebou. V obou příbězích je to vidět. Skvěle vypozorované situace vycházejí z každodenního života a jednotlivé postavy jako by ani nehrály.
Pleinerovy aktovky nejsou pro útlocitné. Zejména v Babinci padne nějaké to vulgárnější slovo. Konečně, jde o dámskou jízdu pěti kámošek, které se už delší dobu neviděly. Nechybí vybrané nápoje, takže atmosféra je brzy uvolněná. No a o čem se ženy, kterým sice už není dvacet, ale stále jsou ještě k nakousnutí, můžou bavit. Samozřejmě o chlapech. V Babinci se všechny mužské vlastnosti „vcucly“ do postavy Romana. Jak se záhy ukáže, každá z dam s ním měla nebo má cosi do činění. Roman je divákům představen pohledem pěti žen. Kdykoliv některá z nich odejde ze scény (což umožňuje hra na fanty, kterou dámy po celý večer mezi sebou hrají), zbývající také „properou“ ji. A také její vztah k Romanovi. Pro diváka je pikantní, že Roman zůstává až do konce utajený. Ani v posledním dramatickém okamžiku, kdy dojde mezi kamarádkami na ruční vyřizování účtů, se neobjeví jako všezachraňující deus ex machina, a tak přítomné dámy v sále mohou dál snít o jeho dokonalosti nebo odsuzovat jeho chyby a špatné vlastnosti. Jako velmi dobrý nápad mně přišlo, že pětice žen se jmenuje stejně jako jejich představitelky. Možná, že autor chtěl, aby se lépe do svých rolí vcítily. Vyzdvihnout některou z dam, by znamenalo ostatním ublížit. Všechny podaly přesvědčivý výkon a zhostily se svých rolí na jedničku. Mně se nejvíc líbilo, jak pojaly charaktery jednotlivých postav. Trošku naivní a dobrosrdečná Eva (Eva Havelková), světácká a velkorysá Máša (Máša Dondová), životem protřelá a také značně otrávená Lucie (Lucie Palkovičová), pokrytecká sekretářka Jana (Jana Nováková) a chladná byznysmenka Jitka (Jitka Wünschová) připravily v první části sobotního večera divákům pěkný zážitek. „Pět let jsem bydlel v paneláku a viděl jsem, jak to tam mezi ženskými chodí. Na jednu stranu med a samé úsměvy, na druhou faleš, závist a pomluvy. A o tom vlastně Babinec je,“ okomentoval hru její autor a zároveň i režisér Karel Pleiner.
Entrtajneři aneb Šou musí jít dál – to je velký herecký koncert Romana Havelky a Ondřeje Škorpila. Takový, že by se za něj nemuseli stydět profesionální herci, i když (vlastně) Roman Havelka profesionálním hercem je, byť v úplně jiném divadle. Do zapadlé vísky přijíždí „zasloužilý umělec“, známý televizní bavič a šoumen. Na ramínku pečlivě složené kvádro vyšívané blýskavými flitry, v náprsní kapse placatku s vodkou. A už je pěkně „načatý“. V sále ještě nikdo není, jen mladík preludující na klavír. Mistr Joska Krásnohorský, jak se bavič představí, ho nejprve považuje za osvětlovače. Záhy se ale ukáže, je mladík je Petr Rovný, talentovaný hudební skladatel a klavírista a ve večerní šou vystupuje také. Poprvé v životě před plným sálem.
Během následující půlhodinky rozehrají oba málo vídaný koncert na téma umění, ideály, šoubyznys, rutina, prachy, pomíjivá sláva... Zkušený „entrtajner“ zasvěcuje novice do tajů šoubyznysu a představuje mu obrovské soukolí, které zdrtí každý ideál a snahu jít svou cestou. „Nějakou dobu jsem se v takových kruzích pohyboval, a tak jsem viděl, jak to tam chodí. Vím, co s lidmi dělá masová zábava v televizi. A viděl jsem několik vystoupení různých umělců na venkově,“ říká Karel Pleiner. „Všechno to v té aktovce je.“
Zatím co byznysem protřelý bavič otevírá vykulenému novicovi oči, stačí při tom svádět i jeho sedmnáctiletou dívku Janu (hraje ji Lucie Palkovičová), která touží po herecké kariéře, a jak se zdá, je ochotna pro to leccos udělat. Naštěstí prohlédne včas...
Na závěr bych se chtěl zmínit o několika skvrnkách, které recenzent – hnidopich přece jen našel na čistém skle. Vzhledem k tomu, že většina scén v Babinci se odehrává na pohovce a za ní, by nebylo na škodu posunout tuto dekoraci trošku dopředu. Herečky se zbytečně tísní na malém prostoru, navíc musí řadu replik říkat dozadu, což v některých okamžicích snižuje srozumitelnost slova. Rozhodně větší pozornost by měla v Babinci být věnována kostýmům. Ženy v tomto věku a postavení nepřijdou ani mezi své kamarádky (ať potvory vidí, že na to mám a jak mi to sekne) ve zmuchlané sukni s vlajícími nitěmi a vyčuhující spodničkou. Myslím, že postavy jsou charakterově přesně vykreslené a vhodnější oblečení by jejich osobnosti ještě více zvýraznilo. V Entrtajnerech by zase neškodilo mírnější utlumení hudby (mimochodem skladateli Mirkovi Píšovi se opravdu podařila) v momentech, kdy protagonisté konverzují nebo zpívají. Nevím, jestli Palkovičové a Škorpilův černý oděv na černém pozadí byl režijním záměrem Romana Havelky, ale čert aby to fotil.
Pokud jste ještě Babinec a Entrtajnery neviděli, neváhejte a jděte na některou z chystaných repríz. A děti školou povinné raději nechte doma.
Tomáš Bednařík
