Epilog...
Vrchní lovčí Tadeáš poznal se svou ženou Vilemínou daleko příjemnější činnosti, než byl lov zajíců a pití dobrého vína. Věřte, nevěřte, netrvalo dlouho a už se Tadeáš s Vilemínou a dvanácti ratolestmi do poustevnické chatrče nemohli vejít. A tak jednoho dne založili osadu. Na paměť lesa, kterému se říkalo Strašidelný, nazvali osadu Strašecím. Osada se rozrůstala, stala se z ní víska, vesnice, městečko, město. V roce 1554 postihl Strašecí obrovský požár, který zničil velikou část města. Potomci Vilemíny a Tadeáše se však se zkázou města nesmířili a vystavěli město nové. Na paměť zničujícího požáru jej nazvali Nové Strašecí. Ochotníci z lánského divadelního spolku Tyrš přejí novostrašeckým občanům vše nejlepší k nadcházejícímu pětisetletému výročí udělení titulu města Novému Strašecí.
